Splitboarding je poměrně mladý sport, ve kterém se spojuje svoboda pohybu a volnost terénu zakládající se na principech skialpinismu s požitkem jízdy na snowboardu. 

Příběh splitboardingu se začal psát počátkem devadesátých let ve Spojených státech Amerických. Snowboarding byl tenkrát ještě „v plenkách“, zatímco sjezdové lyžování, a to jak v lyžařských střediscích, tak i ve volném terénu bylo běžnou věcí. Zcela přirozeně i snowboardisté měli zájem vyrazit do volného terénu. Snowboardista zvaný Cowboy začal používat kombici  sněžnic a snowboardu připnutého k batohu. Po nějaké době si však uvědomil, že se mu tento způsob pohybu ve volném terénu zdá poněkud nešťastný, zavřel se společně s kamarádem do garáže, podélně rozpůlily snowboard i vázání, sestrojily primitivní uchycení obou polovin prkna a výsledkem byl první splitboard. Se svým prototypem Cowboy oslovil značku Voile. Té se nápad zamlouval, Voile a Cowboy začali spolupracovat a výsledkem dlouhého vývoje byl splitboard se speciálním systémem uchycení, který se s určitými obměnami používá dodnes. 

Pokud jste alespoň trochu zručným majitelem snowboardového vybavení, můžete si sestavit svůj vlastní splitboard po vzoru Cowboye. Do začátku budete potřebovat odvahu k rozříznutí vašeho milovaného snowboardu. Jakmile se Vám to podaří, přichází na řadu montáž  splitboard kitu na který upevníte libovolné snowboardové vázání, pořídíte stoupací pásy, hůlky a můžete vyrazit.

Ačkoliv se výroba vlastního splitboardu nabízí, jako nejlevnější varianta nemusí to vždy být ta nejlepší. Pokud jeden splitboardingu propadne, tak jako se tomu již v mnohých případech stalo, pak zcela jistě nebude po domácku vyrobený splitboard konečným řešením. V dnešní době se na trhu vyskytuje nepřeberné množství výrobců splitboardů. Při výběru toho správného typu je třeba vzít v potaz zejména terén, který máme v plánu jezdit a dále celkové užití splitboardu. Jednodušeji řečeno poměr užití splitboardu pro výstup a sjezd. Od toho se dále mohou odvíjet charakteristiky jednotlivých typů splitboardů nabízených zejména výrobci specializovanými na výrobu splitboardů. 

Stejně jako je tomu u snowboardu, tak základním měřítkem při výběru bude délka a tvrdost prkna. Aplikováno do terminologie splitboardingu, ve většině případů bude platit, že pro pohyb ve volném terénu je lépe sáhnout po tvrdším a delším prkně. V poslední době se na trhu doslova roztrhl pytel s různými kombinacemi tvarů a prohnutí splitboardů. Pro správnou funkci při výstupu na pásech je nezbytný camber prohnutí mezi vázáními, které druhotně zvyšuje i „pop“ desky. Pro zvýšení efektu nadnášení v hlubokém sněhu je užito technologie rocker na špičce prkna. Kombinace prohnutí camber mezi vázáními a přizvednuté špičky je všeobecně nazývána jako S-rocker. Pokud máme v plánu jezdit opravdu hluboký prašan, bude vhodné se poohlédnout i po zakončení patky specifické pro jízdu v suchém a hlubokém. Klasikou budiž zaoblená a zkrácená patka, která se nazývá pintail. V případě zakončení patky do tvaru fish-tail, nebo po česku tak zvanou vlaštovkou, se již bude jednat o prkno určené výhradně pro jízdu v hlubokém prašanu, který je nejčastěji k mání např. v Japonsku. Jednoduchému pohybu bez zbytečného namáhání zadní nohy rovněž napomáhá posun vázání směrem k patce prkna tzv. back-stance, který se všeobecně pohybuje kolem 2-3cm. Většina výrobců splitboardů však myslí i na jezdce, kteří si rádi jízdu ve volném terénu doplní o freestyle triky a v portfoliu mají i prkna, která se tvarem nápadně podobají parkovým speciálům.

Konstrukce splitboardu je ve valné většině případů založena na dřevěném jádru doplněném o triaxiální skelné vlákno. V poslední době se začal používat karbon hlavně kvůli váze. Do konstrukce splitboardu můžeme zahrnout i jeho technické zpracování. Robustnost jednotlivých spojů, zpracování sidewallů, povrchovou úpravu (topsheet), v mnohých případech i vyztuženou špičku. To jsou jedny z prvků, na které je třeba se zaměřit při výběru.

 

 

 

0 ks
Košík: 0