Retallack aneb Kohútka v srdci Britské Kolumbie, SplitUnite trip Kanada 2015

Chtěl jsem napsat povídání o celé mojí sezóně, ale nakonec jsem se rozhodl rozpovídat o nejlepším místě, na kterém jsme byli během našeho kanadského výletu. V Retallacku jsme dohromady strávili nejvíc času a nechal jsem si ho záměrně až nakonec.

 

Brácha byl rok v Kanadě a já jsem za ním prostě musel vyrazit. Parťák z Třebíče Michal byl v Kanadě sezónu 2013/2014 a taky chtěl zpět - splitboardovat. Tak jsme to dali dohromady a naplánovali měsíční výlet po Kanadě s tím, že plán je jasný – zaprášit co to půjde. S bráchou po skypu a s Michalem u piva jsme vymysleli předběžný plán, koupili letenky a mohlo se jet. Že strávíme víc jak třetinu času na jednom místě, nás v ten moment ještě ani nenapadlo. Ale stalo se a bylo to super.

Záněty v očích, angíny ani chřipky nás neodradili a s pětidenním zpožděním letíme. Den ve Vancouveru, nákup a vidina nového sněhu nám nedá spát a tlačí vpřed. Začínáme v Revelstoke.

Revelstoke byl rozehřívačka, ježdění na lanovce, krájení v lese a spaní na motelu. Dobrý, ale už jsme se těšili do pořádných hor. Stačilo jen přejet jezero, ujet 150km a zapadnout do chatičky. Než se dostanu k samotnému ježdění a bydlení v Retallack, musím se trošku rozpovídat o tom, proč zrovna tam.

Retallack je hodně známý pro svůj Catskiing (vyvážení nahoru rolbami a dolů s freeridovým „průvodcem“ - je nutno ale říct, že den ježdení v Retallack je dražší než den heliskiingu na Aljašce…) a proto, že je to oblíbený spot krále lyžařů Tannera Halla, který tam v kooperaci s Red Bull Media house natočil legenrární edit. No a my jsme do Retallacku nejeli ani kvůli jednomu z výše zmíněných aspektů.

Plán našeho výletu byl jasný – maximálně času strávit na hutech (systém otevřených chat otevřených pro všechny milovníky hor, s dřevem, kamny a krabičkou na dobrovolný příspěvek), v chatkách svým účelem možná trošku připomínající salaše na Slovensku. Problém ale je ten, že 80% z nich jsou internetovému oku skryté  - je potřeba se ptát a ptát, lokálové o svých tajných místech neradi vykládají turistům. ALE v Retallack se nám povedlo najít „komerční“ hut, který byl vidět online a dal se zamluvit dopředu (a tím se vlastně dostávám zpět k tomu proč zrovna tam). $17/noc nám přišlo fair, tak jsme zabookovali tři noci s tím, že uvidíme. A viděli jsme - zůstali jsme víc jak týden a na konci našeho kolečka jsme se na další týden vrátili, Retallack byl top naší cesty i sezóny. Bydleli jsme v Hazel Hut (http://www.northvalleyhuts.ca/) a připadali jsme si tam jak doma, protože nám to tolik připomínalo naší chalupu Kohútka. Měli jsme všechno, co potřebujeme – prkna, jídlo na týden, kamna, kadiboudu a postel. Hodiny autem od telefonního signálu a bez elektriky. Tak jsme to přesně chtěli. 

A teď to nejdůležitější – splitboarding. Přijíždíme a kydá, a kydá taky celou první noc. V chalupě pár lokálů mudruje kam zítra, seznamujeme se, koukáme do kamen a vymýšlíme plán na další den. V Plánu je něco „jednoduššího – vyrážíme v 7:30, dny jsou přece jenom krátké… 6km aproach (dojití k sjížděnému svahu…) po lesácké cestě pod London ridge, 1000 m převýšení a sjíždění jeho západní strany. Epic first day.

Já trpím při výstupu jako hus, tělo se pere s antibiotiky a jsem permanentně 20min za zbytkem skupiny. Energie chybí, ale vůle vylézt nahoru je silnější. Brácha na mě čeká kousek před vrškem, přepínáme prkna na „mód dolů“ a jdeme na to! Prašanu po pas a životní krájení. Po návratu na chalupu si stěží zouvám boty, upadám do horizontální polohy a v sedm spím jak špalek. Únava a spokojenost.

Můj druhý den v Retallack byl ve znamení odpočinku a regenerace. Kluci nabití energii vyráží v 8:00 za skútrem zdolávat hřeben na západ od nás. Já se s radostí věnuji šukání po chalupě – snídaně, úklid, naštípat třísky a hurá na výlet na „chaloupku“ lokála Brendona, která je 5km daleko a kde je plán potkat kluky po jejich sjezdu. Já si pěkně odpočinul a kluci to nahoře museli po vykopání sondy otočit. Lavinové riziko bylo bohužel moc vysoké. 

Třetí den už jsme byli bez lokálů a rozhodli jsme se po konzultaci vyrazit na konec lesácké cesty a pořád nahoru na vrchol s výhledem na Mt. Brennan a Whitewater Mountain. První den jsme vyšlapávali cestu a podařilo se nám dostat do cca 2/3 výstupu a sjet si podle GPS západní stranu do žlebu potoka. A hlavně se nám podařilo najít cestu domů! 

Čtvrtý až osmý den jsme zasvětili vyšlapané stopě na hřeben „S výhledem“, jen jsme hledali stále nové možností jak ho jet dolů. A to byl splitboarding za odměnu. Šest hodin výměnou za půl hodiny sjezdu nám všem připadalo jako férový obchod. Retallack nám za první týden ukázal, co to znamená „earn your turn“ (zasloužit si oblouk) a jak je krásně hluboko v Kanadských horách. Až zpětně jsme si uvědomili, jak nám ježdění lesíčků připomínalo ježdění na domácím písečku v Peci pod Sněžkou. 

Zastavili jsme se u známých v Calgary, kde jsme nabrali síly a využili tekoucí vody. Zastavili jsme se u Jiřího v Lake Louis, udělali pár oblouků a už jsme byli zase v Revelstoku. A co dál? Nabíráme Adama a jedeme zpět tam, kde nám bylo nejlíp - do chajdy v Retallack. 

Podmínky už nebyly tak ideální jako při naší první návštěvě (v celé Britské Kolumbii několik dní pršelo) a na sněhu se vytvořila trošku krusta. Proto jsme se první den s bráchou rozhodli vyrazit na ryby, zatímco kluci se s lokálkou Cindy pokusili o zdolání Mt. Brennan. My jsme nic nechytli, ale měli jsme fajnovou svačinu. Kluci to museli otočit 200m pod vrcholem (lavinové podmínky nebyly stabilní), ale zato utužili svaly deseti-hodinovým výstupem.

V Retallacku už nám zbývalo jen pár dní a nás bráchou už nebavilo dlouhé šlapání odměněné jen škrábáním v krustě, proto jsme rozjeli plán „Snowpark Retallack“ – prostě jsme si našli 300m dlouhou pláň na jižním svahu (aby nám krustička povolila), kterou křížily tři cesty a byla plná boulí a nerovností. Stačilo postavit pár odrazů, vyšlapat dálnici nahoru a mohli jsme začít malovat stopy. A trošku se vyblbnout. Jezdili jsme jí 3 dny, minimálně 5x denně – 45min nahoru i dolů – prostě paráda.

Kolem a kolem nám bylo v Retallack nejlíp – parádní splitboarding, žádná elektrika, signál, prostě nic, co by nás rušilo od šlapání nahoru a ježdění dolů. Do Hazel hut se doufám ještě někdy vrátíme.

Po Retallack nás čekal přejezd do Whisteleru (kde už jsem byl sám a týden pršelo, ale zase tam byli kamarádi z dětství). Aspoň zbyl čas na třídění fotek a videjí z Retallack.

A pak po pěti týdnech rozloučit s bráchem, který zůstává do června a hurá domů - do Třebíče, na Barborku…

 

Text: Dan Janík

Photo: Dan Janík, Michal Novotný

9.8.2015 23:21

Autor: Dan Janík

Tagy: Dan Janík, GARA ambassador, gara collective, Gara Splitboards, Kanada, Retallack, Splitboarding, SplitUnite

0 ks
Košík: 0