Splitboarding v Norsku

Norsko. Splitboarding. 2014/15

Zima roku léta páně 2014-15 byla tady v norské oblasti Sunmøre, stejně jako ve většině Evropy, poněkud nestandartní. Důvodem byl hlavně teplý vzduch neustále proudící od jihu (na rozdíl od standartního severozápadního proudění). I tak se našlo nemálo dní, kdy byla radost vyrazit do hor.

Obvyklý podzimní powder se bohužel nekonal a sníh definitivně pokryl kopce až o Vánocích. Následovala dlouhá tlaková výše, což znamenalo jediné: každodenní sunshine and powder! Během šesti dnů jsem vyšlapal a sprášil šest vrcholů, celkem přes 6000 výškových metrů nahoru a hlavně dolů. Často jsem vyrážel sám, ostatní se spíš věnovali budování kariéry. Leden a únor pokračovaly v nastaveném tempu, dáváme všechny místní klasiky a pár nových kopců v okolí Valldalu a přilehlých vesnic.

 

 

 

Na konci února potkávám staré i nové kámoše na Western Splitboard Campu ve středisku Strandafjellet, který třetím rokem organizuje kamarád Trond. Po několika větrných dnech je dost vyfoukáno, i tak jsme ale našli něco toho pudru v okolních žlebech. Jeden den se s partou trháme od ostatních a dáváme kuloár, který jsme nazvali Mordor. Úzká rýha zaříznutá hluboko do skalního masivu je unikátní místo, jsem rád, že jsme se tam po loňském nezdaru konečně dostali.

Na konci března balím boardbag a odlítám směr Mnichov (původní destinace byl Kyrgyzstán, ten se postupně změnil na Pyreneje a ty nakonec na Alpy). Tam mě vyzvedává kámoš Max a po nudné německé dálnici to sypeme směr Alpy, kam se podle předpovědi valí týdenní sněhopád. Potkáváme se ještě s hradeckou sekcí a.k.a. Gipsy Van a deset dní se topíme v pudru. Často se přesunujeme do různých oblastí podle toho, kde zrovna nejvíc napadlo. Postupně jsme se tak prohnali přes Lermoos, St. Anton, Hintertux či Hochfügen. Přesuny si občas zpestřujeme opravami kolabujícího Gipsy Vanu, ale nakonec jsme se vždycky dostali tam, kam jsme potřebovali. 

 

 

Po návratu z Alp začíná jarní sezóna. Světlo až do pozdního večera, teplo, firn, ale pořád ještě občasný pudr. Naposledy jsme si zaprášili 15. května při večerním výšlapu na náš oblíbený Storfjellet v pohoří Tafjordfjella. Mám to tady rád, hory zatím mají rády mě a tak zůstávám i na další zimu. See ya in 2016!

 

10.1.2016 17:52

Autor: David Kobza

Tagy: David Kobza, GARA ambassador, gara collective, GARA Ranger, gipsy caravan, Norsko, Splitboarding, splitboarding v norsku, SplitUnite

0 ks
Košík: 0